Vegetace a půda hrají klíčovou roli v zadržování vody v krajině. Rostliny zpomalují povrchový odtok, podporují vsakování (infiltraci) vody do půdy a zároveň vážou vodu ve své biomase. Kořenový systém rostlin vytváří v půdě kanálky, kterými může voda pronikat do hlubších vrstev, čímž doplňuje zásoby podzemní vody.

Husté a souvislé porosty – zejména lesy, křoviny a travní společenstva – zachytávají srážky, brání rychlému odtoku vody a snižují riziko eroze půdy. Opadané listí, rozkládající se dřevo a další organická hmota v půdě zadržují vlhkost a zároveň poskytují živiny pro mikroorganismy, které půdu udržují zdravou a úrodnou.

Zdravá půda dýchá. Obsahuje množství drobných pórů vyplněných vzduchem a organickou hmotou, které dokáží pojmout a zadržet značné množství vody, jež pak postupně uvolňují rostlinám. Zhutněná nebo znečištěná půda ztrácí svou přirozenou propustnost – voda po ní stéká pryč, místo aby se vsákla, a přispívá tak k bleskovým povodním i vysychání krajiny.

Půda plná života – s žížalami, bakteriemi, houbami a kořínky – pomáhá vodu filtrovat, zlepšuje její kvalitu a podporuje růst vegetace. Velmi důležitá je i kořenová architektura rostlin: hluboko kořenící stromy a keře dokáží vodu čerpat z větších hloubek a zároveň vytvářejí v půdě kanálky, kterými může voda lépe proudit do spodních vrstev.

Zkuste jednoduchý experiment: nalijte trochu vody na hrst hlíny a potom na kus betonu. V hlíně voda pomalu mizí dovnitř – vsakuje se. Na betonu ale zůstane stát nebo rychle steče pryč. Stejně tak se voda chová i v krajině.

Hledejte přírodní „skrýše“ – stín pod stromem, vlhké místo u keře, kámen chladný na dotek. Místa, kde si živočichové a rostliny mohou odpočinout od slunce.

Pokračuj na zastavení 6: Otevřít v Mapách Google